Detaily k slinivkové dietě

K potřebě sladké chuti

Psala jsem již dříve, že pro svoji dietu nepoužívám moc ani jednoduché cukry ve formě práškové fruktózy nebo glukózy. Tyto cukry jsou obsaženy v čerstvých potravinách, v ovoci i zelenině, a to mi bohatě stačí. Jednoduché cukry ve velkém množství jsou totiž pro tělo také zátěž a mohou působit při snížené tvorbě enzymů nadýmání. Přídavek čisté glukózy nebo fruktózy do pokrmů je lepší, podle mne, maximálně omezit až téměř vyloučit ze stravy. Jíme-li dostatek ovoce a zeleniny, jsme jimi bohatě zásobeni přímo z přírody a pečivo lze osladit i jinak, třeba sušeným ovocem.

Zkoušela jsem také sladit vývary z lékořice a ze stévie, ale zjistila jsem, že je pro mne lepší sladkou chuť si nevnucovat, když mi jídlo chutná i málo slazené. Vlastně jde jenom o zvyk. Nechci však vzbudit dojem, že jsem asketa. Mám-li velkou a nepřekonatelnou chuť na něco hodně sladkého, což občas mívám, tak si dám přímo sušené ovoce, hlavně meruňky, rozinky a datle, které miluji.

Dříve jsme sice tušili, že existuje něco jako javorový sirup, ale neuměli jsme si moc představit jeho chuť. Od té doby, co jsem ho ochutnala, jsem si ho zamilovala pro jeho jemnou, tak trochu kávovou vůni a nádhernou neopakovatelnou sladkost. Sladím jím kaše, placky i méně sladké pečivo. Dávám si ho na pudingy a polévám jím ovocné knedlíky. Zjistila jsem, že pro oslabenou slinivku je vhodnější než med, který mi přijde poněkud „těžký“. Javorový sirup obsahuje sice také monosacharidy, ale ještě i další látky, které z něj vytváří něco jako lék.

Cukrárny a různé předsunuté zahrádky plné mlsajících lidí míjím s klidem. Není mi to vůbec líto. Nikdy jsem na zákusky moc nebyla a zmrzlinu připravuji sama dietní z čerstvého nebo mraženého ovoce. Zmrzliny sladím stévií a pro druhé ještě občas přidávám med nebo fruktózu. Stévie je v případě oslazení zmrzlin k nerozeznání od slazení cukrem. Různé dezerty a pudingy lze připravit také zdravěji bez bílého cukru s použitím kvalitních surovin.

Tedy, když to shrnu, mohu jenom konstatovat, že dieta při onemocnění nebo oslabení slinivky není o neslazení. Sladkou chuť si člověk může dopřát, jenom musí vědět z čeho a co mu neuškodí.

Zelenina

O zelenině jsem psala, že ji nenakládám, ale připravujeme hojně čerstvé saláty, které jsou v letním období obvykle hlavním poledním jídlem. Navečer se snažím sobě připravit raději zeleninu dušenou nebo pečenou.

Cibule a česnek jsou v dietě pro slinivku poněkud diskutabilní. V minulosti jsem obojí velmi milovala a dost mi chybí, že se jich nemohu najíst po chuti.

V dětství jsme neznali počítače, hodně jsme běhali po venku a také jsme byli stále při chuti k jídlu. Vzpomínám si, že nás maminka vždy jen z balkónu zavolala, my jsme si umyli ruce a maminka nám podala na dvůr podnos s krajíci chleba namazanými sádlem a posypanými cibulí.

To mi to tenkrát dobře trávilo. Ale teď je to jiné. Taková svačinka by pro oslabenou slinivku byla učiněná pohroma. Cibulku sice trochu snesu, jak jsem uváděla, ale moc to s ní nepřeháním a když, tak určitě spařenou nebo dobře uvařenou.

Protože se doma v mém mládí nic nevyhodilo, tak se starý tvrdý chléb nakrájel a udělaly se z něj topinky, bohatě potřené česnekem a třeba pomazané taveným sýrem. Na to mohu už také jenom vzpomínat. Topinky opečené na sádle a potřené česnekem jsme si často dopřávali při studiu na kolejích a tak se opět hrozím pomyšlení, jak málo informací o zdravém způsobu stravování jsme měli a jak jsem své tělo zkoušela.

Syrový česnek mažu již jenom na restovaný chléb pro své syny, když na něj mají chuť, a musí mi stačit jenom to, že s těmito surovinami pracuji. Na toto jídlo raději ani nepomýšlím. V rodině je česnek velice oblíben, dáváme ho do mnoha pokrmů, ale já jej nemohu. Aby mi to nebylo líto, tak si často pár stroužků česneku uvařím v zeleninové polévce a s chutí je vyberu a sním s uvařenou zeleninou. Je to snad jediná podoba česneku, kterou ještě strávím a pak trochu česneku třeba do špenátu, kde je podušen. S česnekem a cibulí tedy velmi opatrně.

K dalším pro mne problematickým zeleninám patří květák, papriky a někdy i kedlubny, hlavně ty starší, které jsou již dřevnaté. Také některé druhy ředkviček, hlavně ostrých, nejsou vhodné. Co miluji, je veškerá kořenová zelenina, včetně pastináku a červené řepy, která si zaslouží úplně samostatnou zmínku.

Také okurky, rajčata, zelí, čínské zelí a brokolici. Brokolice je pro oslabenou slinivku mnohem lepší než květák, protože nenadýmá, a patří také mezi důležité potraviny s protirakovinnými účinky.

Když se objeví na trhu čerstvé dýně hokaido, neodolám snad nikdy. Tato dýně je velice prospěšná v dietě při oslabené slinivce. Připravuji ji pečenou, vařenou jako polévku, nebo i dušenou.

Mrkev je z kořenové zeleniny asi nejdůležitější. Je lékem na slinivku a zařazuji ji téměř denně. Jedno období jsem ji jedla tak často, že to bylo až vidět na zbarvení kůže, ale pro úpravu trávení je vynikající.

Co jedině uznávám ze starších technologií konzervování zeleniny, je konzervace mléčným kvašením. „Kysané zelí“ je prospěšné a při mírné konzumaci je zvládne i člověk s oslabenou slinivkou. Dodává kvalitní vitamíny, které jsou potřeba celoročně. Také okurky „kvašáky“ mi chutnají. Ty ale nekupuji, protože jsou připraveny z okurek se slupkou, která může zhoršovat trávení. Dělávám si je pro sebe z okurek oloupaných.

Takto je připravoval už i můj dědeček. Oloupané okurky nakrájel podélně na „hady“ a naložil je do přiměřeně slaného roztoku s koprem a vinným listem a nechal proběhnout kvašení. Vždy zužitkoval všechny dozrálé okurky. Možná byly nejchutnější ty z hodně zralých okurek, ze kterých vyškrábl tvrdá semínka. Když tyto „hady“ vytáhl v parném létě na chatě ze sklepa, tak jako příloha k namazanému chlebu neměly žádnou konkurenci.

Ovoce

Z ovoce mi nejvíc prospívají jablka a hrušky, obojí vždy loupané. Také jsou dobré podušené jako kompot bez cukru, pouze povařené s celou skořicí a hřebíčkem. Přes zimní období jsou výborné sušené křížaly bez slupek, které nosívám s sebou pro případ náhlého poklesu krevního cukru.

Od dětství mám moc ráda jahody a borůvky, i když obsahují zrníčka a nebývají při slinivkovém oslabení moc doporučovány. Když je jejich období, prostě se jich potřebuji najíst, a proto si je dopřávám co nejčastěji a čerstvé. Mám-li pocit, že je strávím hůře, zapiji je puškvorcovým čajem, který mi vždy pomůže.

Jedny z nejzdravějších ovocných plodů jsou meruňky, především obsahem vitamínů a minerálních látek. Pro oslabenou slinivku jsou také velmi vhodné broskve, nektarinky, vše samozřejmě jen v rozumném množství a pokud to jde, tak oloupané. Také švestky a ryngle opět raději bez slupky. Slupkaté ovoce jako třešně, višně, rybíz, angrešt vynechávám a také další s mnoha zrníčky, jako jsou maliny a ostružiny. Vše je daleko lepší zpracovat na šťávy a vypít. V této podobě tělo nezatíží.

Z dalšího ovoce bych ještě velmi doporučila ananas, protože obsahuje kromě vitamínu C i enzym bromelain, který pomáhá s trávením bílkovin a tak vlastně dodává tělu potřebné trávicí enzymy při slinivkovém oslabení. Ananas mi nejvíce chutná v podobě čerstvé šťávy připravené na odšťavňovači a ředěné vodou.

Oleje

Dokud jsem neochutnala panenské rostlinné oleje, nevěřila jsem, že bych mohla tyto tuky někdy milovat. Mnozí je zavrhují, protože jsou drahé a dál vaří sice také z rostlinných, ale nekvalitních rafinovaných olejů. Je potřeba si ale uvědomit, že léky na pochroumané zdraví jsou také drahé a je lepší zdravotním problémům předcházet.

Za studena lisované rostlinné oleje jsou chuťově úplně jiné. Třeba takový panenský slunečnicový olej voní nádherně po slunečnicových semínkách a má jemnou oříškovou chuť. Mne osobně velice nadchl hned po otevření a přičichnutí. Oleje dávám i do pečiva místo másla, sádla či jiných margarínů. Pouze v období vánoc ještě peču některé tradiční cukroví s máslem, ale se záměnou všech ostatních možných surovin.

Výborný je olej bodlákový, který též zmiňuji ve svých receptech. Tento olej se připravuje ze světlice barvířské a je to jeden z nejlepších olejů na světě. Je vhodný pro oslabenou slinivku, protože stimuluje činnost jater, žlučníku a slinivky a v kombinaci s artyčoky prospívá také nehtům a vlasům. Jeho kvality se nejvíce uplatní ve studené kuchyni. Je tekutější než ostatní oleje a je velice lehce stravitelný. Obsahuje velké množství nenasycených mastných kyselin a je vhodný i proti arteroskleróze a při snižování hladiny cholesterolu.

Proč dělenou stravu

Názory na dělenou stravu se velice různí. Někteří jsou jejími zastánci a někteří zase zásadoví odpůrci. Ale jedno je jisté. Chemické pochody v našich tělech se od sebe neliší a probíhají obdobně a tělo, lépe řečeno slinivka neboli pankreas, produkuje trávicí enzymy, které potřebujeme pro dobré trávení potravy.

Máme-li však tvorbu enzymů oslabenu, tělo se hůře vypořádává s jídlem, které obsahuje všechny základní složky (tuky, bílkoviny, sacharidy) naší potravy dohromady. I když úplné a striktní oddělení jednotlivých složek nelze, protože mnoho potravin je přímo obsahuje jako svoje základní součásti všechny, je možné ovlivnit alespoň jejich zastoupení v jednom jídle a tak pomoci lepšímu trávení.

Chemismus trávení je velice složitý proces a tělo, které nedostává všechny tři složky potravin v hojném zastoupení společně, může produkovat jenom převažující trávicí enzymy a tu buď k trávení bílkovin nebo zase jiné pro trávení škrobů nebo tuků a slinivka je méně namáhána. Společně pak s tělu dodávanými enzymy v podobě potravinových doplňků nebo léků, je potrava lépe strávena a využita.

Protože jsem si na vlastním těle ověřila, že mi dělená strava vyhovuje lépe, snažím se ji dodržovat. I když musím přiznat, že nejsem úplně tak zásadová, že bych neupekla piškot, kde je vejce a mouka dohromady a je to tedy pokrm nedělený. Když jej upeču s pocitem, že tělu prospěje a navíc udělá i druhým radost, vím, že je i mé tělo zvládne.

Proč stravu oddělovanou časově

Pro sebe jsem vypozorovala, že je také důležité důsledně od sebe časově oddělovat jídla sladká i slaná. Hodně mi pomáhá vlastní představivost o nitru svého těla. Nemyslím si, že bychom jedli tato jídla dohromady, kdyby nám je někdo předložil smíchané na jednom talíři.

Zkuste si představit třeba, že nakrájíte řízek, vezmete porci bramborového salátu, k tomu přidáte nějaký čerstvý salát, který si berete jako přílohu a vše vsypete do jedné velké skleněné mísy. K této směsi přilijete nějakou polévku, třeba i vývar s játrovými knedlíčky a protože si po obědě můžete dávat i kávu se zákuskem, tak ještě tedy kávu a nějaký šlehačkový zákusek nebo zmrzlinový pohár. Možná i skleničku nějakého alkoholu nebo dobrého vína. Vše pěkně promícháme a můžeme podávat :-). No nevím, asi byste tuto kombinaci nepozřeli, ale v žaludku ji po takovém obědě máte. Žaludek nemá oči, musí se vypořádat s tím, co mu tam vložíme a neví pak co dřív :-(. A navíc, když enzymů ještě nemá nazbyt. Žaludek to tedy pošle dál do střev a tam to pak kvasí a zahnívá a máme z toho v útrobách minimálně nepříjemné pocity s nadýmání, v horším případě „rychlé běhání“.

Jako dítě jsem nevěnovala pozornost tomu co jím a splácala jsem, když byla příležitost, co se do žaludku vešlo. Třeba na svatbách jsem mlsala a zobala od všeho. Neinformovanost, tradice ve stravování, klasická česká kuchyně plná jídel tučných, kynutých, sladkých, vede mnohdy k nemocem a pak hledáme, kdo za to může. Nějak si nechceme připustit, že si za mnohá svá oslabení a nemoci můžeme sami.

Jistě jsme ovlivněni výchovou v rodině, kterou si neseme s sebou a předáváme ji dál. Ale jsme to jenom my, kteří toto mohou změnit. Je důležité včas prozřít a nabrat správný kurz, dokud to jenom jde. Také je dobré svým přístupem měnit okolí, které ještě neví… Já za své oslabení neviním nikoho jiného, jenom vlastní neznalost. Ta je jednou z příčin i mých letitých problémů. Ale je známo, že jestli jsme se jídlem poničili, můžeme dobře volenou stravou zase pomoci svému tělu s ozdravnými procesy a k návratu ke zdraví.

Poučení závěrem

Při časovém oddělování potravy, kterou přijímáme, a také při oddělování slaného od sladkého, má náš žaludek dostatečný čas zpracovat jeden druh a uvolnit místo pro příjem jídla jiného charakteru. Nebudeme pak sužování špatným trávením, jednodušší strava se lépe natráví a nebude se míchat s jinou. Ve střevě dojde ke správné absorpci živin a naše tělo bude mít dostatek potřebných stavebních látek, vitamínů a ve výsledku budeme mít více energie.

Vzpomeňte si, že býváte po „dobrém“ jídle unaveni a máte potřebu si také zdřímnout. Při oddělované stravě k tomuto stavu nedochází, protože na trávení nespotřebujeme víc energie, než kterou z potravy získáme.

Všechny tyto poznatky mi „zaklaply“ dost pozdě, ač bych o chemických pochodech trávení mohla něco vědět ještě z gymnázia, kde mne biologie velice bavila a z metabolických pochodů jsem dokonce maturovala. Vše prostě člověku hned nedojde. K něčemu se musí dopracovat i přes vlastní zkušenosti. Možná na tom vy budete lépe a moje zkušenosti vás osloví.

Tisknout nebo PDF